Sallea Ronda

Myšlenka objet jedno z nejhezčích míst Italských Dolomit není úplně nová. Hlavní smysl šikovně rozmístěných lanovek je určitě v zimě, kdy údajně lze za jediný den celý okruh cca 60 km zvládnout na sjezdových lyžích. Po pravdě si to nedovedu představit. Okruh zahrnující čtyři vyhlášená sedla lze v létě projet po asfaltě na kole, dokonce Italové na jeden den v roce zcela vyloučí automobilovou doprava a oblast ovládnou cyklisti. Ač měla tato akce na našich stránkách v roce 2009 vypsaný termín, musela se obejít bez našich zástupců. Na oficiálních Italských stránkách této akce je malý odkaz, že existuje ještě MTB varianta pomocí pěti lanovek. To byla samozřejmě velká výzva a podnět.

Trpělivé googlování nakonec přineslo svoje ovoce v podobě oficiálních stránek akce a pdf letáku s vyznačenou trasou. Podle profilu bylo celkem jasné, že lanovky pokrývají veškerá stoupání, klesání je vedeno po terénu a jak se později ukázalo, téměř vždy existuje i ústupová asfaltová varianta. Akci jsme termínově ladili s Martinem Lemonem, skupinu ještě doplnil Jirka Fiala a rozhodujícím způsobem Béda, který zajistil přepravu a ubytování ve svém pojízdném domečku. Abychom dali nějakou šanci počasí, které v této lokalitě nebývá příliš stabilní, přidali jsme ještě pátek a odjížděli ve čtvrtek po práci, mě nabírali v Plzni v 17.00. Kromě hlavní trasy kolem Selly byl připraven ještě okruh údolím Val Duron, kolem sousedních Langkofel. Obě trasy natypované v počítači a pečlivě načtené do GPS, tedy aspoň jsme o tom byli v tuto chvíli přesvědčeni.  

Cesta proběhla příjemně, poslední hodina ve znamení hledání místa, kde bychom mohli karavan odstavit na noc. Nakonec se nám to podařilo za 6E na odstavném parkovišti u   Selva di Val Gardena v 24.00 hod.  Mezi Selvou a naším cílem v Canazei  leží passo Sella, které  zdolává naložený Fiat i Béda docela statečně. Výhledy nádherné, už abychom tu byli na kolech. Sjíždíme do Canazei, zabydlujeme se v campu Marmolada. Další camp je přímo u lanovky v Campitello di Fassa a poslední v Corvaře. Jen co nachystáme kola  a výbavu na celodenní akci, začíná pršet. A prší vytrvale celý den a celou noc. Večer se v dešti odvážíme pěšky prověřit lanovku – provoz od 8.30 – 17.00, 9,50 E + 3 E za kolo až na Col Rodella.

Zdá se, že pověsti o přepravě kol lanovkou nelhaly, tak snad to bude platit i u těch ostatních.  Sobotní ráno nevěští nic dobrého, nicméně počasí se tu mění velice rychle,  tak za pár minut balíme a vyrážíme, než si to počasí rozmyslí. Nástup a první lanovka na obě připravené trasy jsou shodné, tak rozhodnutí, zda  dáme Sellu (delší) nebo Val Duron (kratší), necháme až nahoru.  Počasí drží, jedeme Sellu a děj se vůle boží. Následných zážitků a příhod je tolik, že jejich podrobný popis by vydal na knihu, zaměřím se spíše na informace o trase.  Něco je možno vyčíst i z fotek.

Odkazy :

oficiální trasa v pdf formátu, 1,4 MB, kvalitní, s výškovým profilem

Oficiální stránky závodu



Sella Ronda MTB

Nastoupit lze kdekoliv, jedná se o okruh. Vzhledem k základně v Canazei na nás vyšla lanovka v Campitello di Fassa. První ranní jede v 8.30, pak po 15 min. My stíháme tu v 9.30 Kabina je velká bez problémů, díky kolům podepisujeme jakési prohlášení, snad že nepojedem po cestě farmáře XY. Horní stanice  Col Rodella 2380 mnm. Výhled luxusní, Marmoláda, Sella, Langkofel, Paso Pordoj, Paso Sella. Krátký příjemný sjezd k rybníčku se skleníkem, zoo, akvárium, hospoda. Stejnou cestu sjezd do Passo Sella, šotolina, konec po asfaltu. Přes parkoviště,  krátké stoupání 40 vm, pod jednokabinovu lanovkou do „botanické zahrady“, mezi vápencové skalky, po rovině, šotolina, široké, kytičky, nádhera. Stále sjízdné, nádherné výhledy, cca 200 m lepší vést (dřevěné odvodňovací prahy), větší kameny na cestě. Nebo objet spodem asi 300 m neprověřeno (kočárky mají jet vrchem) Dále široká cesta, branka a krátké stoupání k Rif.Comici. Další padák asi  300 m má tři varianty

- prostřední drncavá široká cesta, doleva po terénu na širokou cestu nebo

- vlevo pro pěší – kamenitá asi nesjízdná nebo

- vpravo souběžná, nádherná, úzká, mírně stoupá do sedla, včas se vrátit pod sloupy po terénu. Dále se převádí suché koryto potoka, branka Vpravo zkratka, nebo kosa doleva, oboje sjízdné s dobrými brzdami. Odbočka vpravo přes most, dle mapy lepší varianta Sella Ronda, neprověřeno. Padáme vlevo po cestě, lesem, drastické klesání, několik úseků, cca  300 m, Jetelné s maximální opatrností na brzdách. Kdo má rád sebe nebo své brzdy tlačí. Postupně se zlepšuje, dalších cca 300 m, končí u závory el. ohradníku. Další klesání příjemné, široká šotolina, stále z kopce nebo po rovině až na nejnižší bod 1700 mnm, lesem, opuštěné. Napojení na hlavní turistickou trasu, široká cesta, vpravo na středisko Monte Pana. Lze dojet i po terénu, odbočka i trasa je pod lanovkou. 500 m pod Monte Pana, v první levotočivé zatáčce je odbočka mezi domky, do kopce. Postupně přechází v pěšinu, která traverzuje travnaté louky a lesy – správná cesta.

My improvizujeme sjezdem přes sjezdovku, tlačíme k hradu a také kus jedeme. Pár vm nad Selva di Val Gardena. Z lokality La Selva sjíždíme pár metrů již po asfaltu do Wolkensteinu a ve městě hledáme správnou lanovku. První vede na jiný kopec, druhá je zavřená (pouze zimní). Naše je bohužel až ta úplně nahoře (80 vm).  Malá kabinka jen pro jednoho a kolo naštorc, no probleme, 6 E.  Vrchol Dantercepies 2300, sjezd 1 km do Paso Gardena 2120 se mi v paměti nedochoval. Určitě příjemný sjezd. Oficiální sjezdová MTB trasa z Paso Gardena se nám zdá příliš akční, navíc se nám stýská po asfaltu, tak se pouštíme dolů po silnici. Auta trochu zdržují, ale jinak to nemá chybu. První pokus o návrat na MTB trasu u nástupu na ferátu Pisciadu, povrch se nám zdá stále moc kamenitý. Druhý pokus z parkoviště a přes louku k vodopádu už je úspěšnější. Pic nic louka. Dále asi 3 km příjemný hladký povrch, široká cesta, lesem, mírné klesání až do Corvary 1550.  Kolem příjemného campu, náměstí a kupodivu opět lanovka, tentokrát na Col Alto 1960. Výhledy nádherné, vidina dlouhé cesty po travnaté pláni ve 2000. Všechna tráva, kam oko dohlédne, posekaná jak na golfu. Lanovku na Alta Badia 2020 statečně míjíme, něco snad také vyjedeme, je to jen 60 vm. Nakonec to díky klesání bylo 120 vm, závěr statečně tlačíme všichni. Cesta nádherná, jetelná, široká, ke konci trochu příkrá.  Dále téměř po rovině až k ref. Biok 2060, pohodlně, v závěru 200 m vedle kola, poslední metry s kolem na rameni. Podle mapy vede zprava cesta. Dále příjemně  k Prolongie 2125. Nerušené výhledy na všechny strany až k Marmoládě, sjezd na křižovatku v 1945. Dále skoro 2 km lesní pěšinou, nízkým porostem, převážně stále mírně z kopce, až na výjimky jetelné, turistů na vyhýbání málo, všichni v pohodě, výhledy.   Naše trasa vedla v závěru mírně nahoru, kořeny, napojení na šotolinu a serpertiny na asfalt. Jde jet i vpravo, širší cesta, vede přímo až na asfalt , povrch bez záruky. Mírné stoupání do Passo Campolongo 1850. Následuje sjezd po terénu do Araby 1580. My volíme silnici, počasí dlouho nevydrží,  za chvíli končí lanovka a Passo Pordoi má výšku 2240. Lanovku na Porta Vescovo stíháme na poslední chvíli, obsluha nám nedává na výběr, buď teď, nebo zítra.  Všichni platíme 8E,  jenom Martin 12E. Zataženo, teplota kolem 15 st., začíná pršet. Z výhledu na Marmoládu asi nic nebude. Během minuty jsme nahoře. Nejvyšší bod trasy, 2460 mnm, lije jako z konve, teplota určitě pod 10 st.C, fantastické místo. Přemýšlíme jak dolu. Oblékáme vše co máme, hodil by se potápěčský neoprén. Po několika marných výjezdech naslepo nakonec vyrážíme statečně  správnou cestou stále dolů.  První 2 km široká šotolina, mírně klesá, jetelné bez problémů i za těchto podmínek. U odbočky diskuze, zda pokračovat a do sedla dojet po asfaltu cca 280 vm nebo zvolit kozí stezku s tím, že vyjedem skoro v sedle. Martin volí kozí stezku, tak vyrážíme za ním. Větší potůčky (asi 4 ) přenášíme, menší a bahna projíždíme. Za sucha nádherný singltrek.  Na asfalt se napojujeme cca 80 vm pod Passo Pordoi, stoupání po asfaltu je příjemná změna. Vrcholové mokré foto v 2240, definitivně rezignujeme na MTB a spouštíme se dolu po asfaltu, Canazei má 1440. Úžasný zážitek 800 m klesání na 8 km, stále v dešti, proklínáme výškoměry. Nakonec přeci jen začínají klesat, i kapky se zmenšují. Protiděšťové úpravy poměrně úspěšné na horní polovině těla, nohy slabší, vhodné neoprenové návleky na boty a kšilt (třeba i s přilbou). Vhod by přišly i nepromokavé rukavice.  Karavan a teplá sprcha nás zachránily.

Val  Duron

Prší opět celou noc, ráno jako přes kopírák, vyrážíme proto trochu později než bychom chtěli, začátek stejný jako včera. Velká kabinová bez problémů, podepsat papír o loukách. Sjezd do passo Sella příjemný, šotolina, kousek asfaltu. Pak krátké stoupání 40 vm, šotolina mezi skalky. Botanická zahrada, nádherné, převážně rovina, široké Stále sjízdné, nádherné výhledy, cca 200 m lepší vést (dřevěné prahy), větší kameny na cestě.

Existuje možnost objet spodem asi 300 m neprověřeno (kočárky mají jet vrchem)

Dále široká cesta, branka a krátké stoupání k Rif.Comici. Další padák asi  300 m má tři varianty – prostřední drncavá široká cesta – pak doleva po terénu na širokou cestu nebo vlevo pro pěší – kamenitá asi nesjízdná. Nebo vpravo souběžná, nádherná, úzká, mírně stoupá, pod sloupy po terénu. Suché koryto potoka, branka

Vpravo zkratka, nebo kosa doleva, vše sjízdné s dobrými brzdami. Odbočka přes most pravděpodobně varianta Sella Ronda

Vlevo drastické klesání, několik úseků, cca  300 m, Jetelné s maximální opatrností na brzdách. Postupně se zlepšuje, dalších cca 300 m, el. závora. Další klesání příjemné, široká šotolina, stále z kopce nebo po rovině až na nejnižší bod 1700mnm Opuštěné. Napojení na hlavní turistickou trasu, široká cesta, kvalitní profil, začíná příkrým stoupáním, pak menší, střídají rovinky, nic zásadního, pěší i cyklo turisté, v lese. Les opouští v 1800, nádherná louka, výhledy, Langkofely, dobytek. Cesta široká, převážně po rovině, stoupání začíná v lese. Pak zase louky, převážně stále nahoru, občas pěkný trhák, místy nutno vést, cesta stále přijatelná, převážně se jede, ale pomalu, s přestávkami na focení (nádherné výhledy) zhruba stejně rychle jako pěšáci. Nejvyšší bod 2050. Bezproblémový sjezd podle chaty po zpevněné cestě až na kotu 1985. Pak cca 2 km v podstatě vrstevnice, řídkým nízkým lesem, nádherně vedené, nádherné výhledy. Poměrně úzké, občas kořen, občas potok, občas turista, nutno se vyhnout, není zásadní problém. Přenést potůček a nahoru na louku, koně. Dále už širší, šotolina k Alpe di Suissi – 2135. Do sedla trhák 300 m – 2185. Nádherný výhled do údolí val Duron, vpravo stěny. Sjezd poměrně příkrý, po šotolině cca 1 km, sjízdné celé, min půlka bez problémů. Dále cca 7 km nádherné údolí, zpevněná široká cesta, mírně klesá až do Campitela di Fassa. V závěru větší sklon, v jednom místě cca 200 m sklon snad 30 st. – náročné na brzdy pro pěší i auta. Asfalt až ve městě. sušení u Bédy v garáži,  pobyt a přesun v luxusním mobilním ubytovacím zařízení snad někdy příště.  Pro úplnost – uxistuje ještě Sella Ronda antiorario – neboli proti směru hodinových ručiček, kde se využívá zase jiných lanovek a tras. Námět na příště

Závěr :

Akce byla připravovaná jako průzkumná, s cílem ověřit ubytování, lanovky, trasy, jetelnost a možnost zařazení do série cyklotour.  Především na poslední bod se nám nedostalo  jednoznačné odpovědi. Plusy : - určitě jedna z krajinově nejzajímavějších tras, které lze v Evropě projet, snadno dostupná, díky lanovkám fyzicky středně nenáročná až snadná. Výhodně kombinovatelný povrch asfalt x šotolina. Mínusy : úseky kde není možno jet téměř nejsou, ale krátkých úseků, kde je efektivnější sesednout s kola a tlačit je víc, ve větší míře na Val Duron, což může někomu zkazit zážitek z jinak nádherné trasy. Přesto asi hlavním faktorem úspěšnosti zůstává počasí, které může dokončení okruhu zkomplikovat.